Éra Honzy Kovaříka, část 1.

20. červenec 2010, 11:46

Prozaické aspekty existence divadla aneb bez peněz na pódium nelez…
Přežití každého divadla závisí na penězích. Vytoužené finanční prostředky získával Honza Kovařík různými způsoby po celém světě. Objížděl kulturní příznivce a dobrodince, ale i různé pochybné existence všeho druhu. Tato anabáze si zaslouží alespoň zběžný popis, neboť skutečné divadlo nejsou jen třpytivá představení v honosně nablýskaných sálech. Divadlo nebývá vždy oblečené v drahých róbách (v případě Lachtaního divadla by se chtělo říci v kožiších), ale často živoří pouze v otrhaných kožkách a přežívá s prázdnými žaludky. V druhém plánu nám tento text také poslouží jako cestovně historická mapa míst, kde Honza Kovařík a jeho soubor postupně žili a pracovali.

Spojené státy americké
Předtím, než se soubor stal trochu známějším, sháněly se prostředky velmi těžko. Za pobytu v USA soubor žil takříkajíc z ploutve do huby. Američtí sponzoři se nehrnuli a tak se mohlo nade vší pochybnost prokázat, že divadlo není jen poezie, ale hlavně tvrdá práce. Honza Kovařík proto tvrdou prací na divadlo vydělával, zatímco se jeho soubor (neboť ploutvonožec se v lidském pracovním procesu uplatňuje jen velmi ztěží) mohl zdokonalovat ve svém umění. Honza Kovařík postupně vystřídal mnoho především krátkodobých zaměstnání. Namátkou uvádíme tyto profese: pokrývač, dřevorubec, zahradník a amatérský karatista. Dochovaly se dvě unikátní fotografie z brigád na demolicích přístavních velkokapacitních stodol na východním pobřeží USA.

Honza Kovařík si byl vědom, že takovéto strádání je sice umělecky prospěšné, nicméně jej nelze dlouhodobě přežít. Proto z prvního většího honoráře založil Hostinec U Kovaříků, který se brzy stal velmi oblíbeným místem. O jeho proslulosti svědčí to, že se zde často fotili turisté z celého světa. Podnik později velmi levně zakoupili vymahači dluhů, kteří jej provozují dodnes. K jejich cti slouží, že zachovali původního ducha restaurace. A tak nás stále může zaujmout pohled na jídelní lístek Hostince U Kovaříků, kde vedle sebe stojí jak tradiční česká kuchyně (v čele s proslulou Kovaříckou kachnou), tak kuchyně rybí (na posledním místě se syrovou treskou). Zkrátka dokonale vyvážené spojení nezdravého s nechutným.

V přístavních docích města Houston člověk potká lecjaké existence. V pochybném Crab’s Pubu, kde se scházejí námořníci vypít svůj poslední rum před plavbou do dalšího dne se Honza Kovařík seznámil se slečnou, jejíž jméno je již zapomenuto, kterou si velmi oblíbil.* Tato zprvu povrchní známost se nakonec ukázala býti velmi důležitou. Ne, že by vztah mezi oběma mladými perspektivními mistry svých oborů nějak rozkvetl, ale Honza Kovařík se díky kontaktům s touto osůbkou dostal do prostředí bohaté a v lecčems štědré Asociace svobodných amerických kurviček (AFAB – Association of Freedom American Bitches). Na večírky této organizace Honza Kovařík nevzpomínal vždy rád. Aby čtenář rozuměl, AFAB je organizace, jejímiž členkami jsou kurtizány stále svobodné (jak je patrné z názvu) a často poněkud vysloužilé (jak je patrné z fotografie). Mnohé si tedy musel Honza Kovařík pro dobro svého divadla protrpět. Není divu, že vzal urychleně zavděk nabídkou mexického vyhazovače Jose Mezcala na společný útěk ze spárů divých ženštin do jeho rodné vlasti.

* vyzýváme tímto žijící pamětníky, kteří by znali její jméno, nechť se přihlásí na sekretariátu managementu Lachtaního divadla Honzy Kovaříka. Budou odměněni volným vstupem do zkušebny souboru.

— Káša Kouřilů

lachtaní divadlo | náš guru > Éra Honzy Kovaříka, část 1.